Nejsilnější dikša, stavy propojení, jednoty a dojetí: Jaký byl červencový seminář Šrí Preethaji?

Letní pražský seminář se Šrí Preethaji dopadl úplně jinak, než jsme si to všichni plánovali. Přesto přinesl takové dary, o kterých se nám ani nesnilo. Organizátorům i účastníkům.

Šrí Preethaji totiž shodou nešťastných náhod do Prahy nedoletěla. Při přestupu na cestě do Čech ze Španělska jí uletělo letadlo, a tak uvízla ve Frankfurtu. Díky nepřízni počasí odtud zrušili let, kterým by ještě seminář stihla. My se to dozvěděli pouhé 2 hodiny předem. Přesto program nebyl nijak ochuzen, vše proběhlo, jak bylo naplánováno, jen Preethaji se připojila přes Zoom online. S týmem se nám podařilo zůstat v klidu, i přes všechny nečekané komplikace, navzájem se podporovat, vše přeorganizovat a vést tak, abychom nezklamali 250 natěšených účastníků, kteří přijeli na setkání z různých koutů republiky.

Reakce, které jsme pak dostali od lidí, byly opravdu dojemné a ještě teď nás hřejí u srdce :

„Neumím to ani popsat slovy. Bylo to strašně silné. Jako by mě něco úplně hypnotizovalo a vtahovalo, nikdy jsem nic takového nezažila. Nevím, jakou barvu měla Preethaji na obrazovce ve skutečnosti, ale já ji viděla úplně zářící, ve žluté barvě. O dikše jsem nikdy dříve nic neslyšela. Teď si doma čtu knihu Preethaji, a hned na začátku se tam píše o zlaté kouli. To je přesně to, co jsem kolem Preethaji v tu chvíli viděla.“

„I když  Preethaji nebyla přítomná fyzicky, tahle dikša pro mě byla jednou z nejsilnějších, co jsem kdy dostala. Zažila jsem stav, že jsem vším: byla jsem květinou, každým jejím zářícím okvětním plátkem, v té květině byla přítomná i Šrí Preethaji, pak jsem byla ptákem na obloze, pak lidmi, kteří seděli vedle mě. Bylo to neskutečné.“

„Hranice mezi přítomností a nepřítomností se ztrácí,
když myšlenka na dnešní Nádherné setkání s Preethaji se vrací!
Děkuji za tu úlevu,
ze které je mi do tance a dozpěvu!“
Děkuji za přítomnost všech a za propojení, která zde byla, za naplnění božským světlem z nás všech, co proudí stále a stále.“

„Je možné, že “TO” stále cítím, i několik dnů po setkání? Takový stav rozšíření, prohloubení vědomí, ten pocit se těžko dá vyjádřit slovy. Je ve mně větší klid, jsem na lidi vlídnější, ani se nerozčiluji, i když dneska v bance popletli čas mé schůzky, a já tam budu muset znovu a nebyla to moje chyba.“

To, co se na začátku zdálo jako pohroma, se obrátilo v požehnání. Dostali jsme mnohem více, než jsme si uměli představit. Všichni jsme na vlastní kůži prožili, že pro požehnání neexistují žádné hranice. Že my sami jsme součástí ničím neomezeného pole posvátné energie, že toto pole existuje mimo prostor a čas, že do něj můžeme vstoupit kdykoli. Odnesli jsme si obzvlášť velké požehnání, ve svém srdci, do svého běžného života.

A náš organizační tým si ověřil, že pro nás učení Šrí Preethaji o klidném vědomí není pouhou teorií. Byl to velmi hmatatelný důkaz, že i když se okolnosti vyvíjejí úplně neočekávaně a nepříznivě, nás to nemusí srazit na kolena. Přáli jsme si zůstat v klidu, a to se nám po celou dobu dařilo. Stmelilo nás to dohromady a neuvěřitelně posílilo. Všichni jsme byli svědky toho, že klidný stav vědomí promění ve výhru i takovouto divokou situaci.

Navíc Šrí Preethaji slíbila, že za námi brzy přijede, a tak budeme mít příležitost sejít se znovu. Vypadá to, že až si s týmem oddechnem, budeme zase chystat novou akci.